auto*mat

Martin Mareček – scénář a režie

Film jste natáčel šest let, předpokládám, že za tu dobu jste musel nashromáždit opravdu velké množství materiálů. Bylo těžké ve střižně vytvořit výslednou podobu filmu? Jak dlouho střih trval?
Materiál jsem sbíral průběžně, průběžně ho i natahoval do počítače. Upřímně, nevím, kolik hodin to nakonec bylo. Na jaře 2008 jsem vytvořil první hrubou verzi, která měla devět hodin. Bylo v ní všechno, co jsem považoval za podstatné. Vývoj postav, jemné odstíny situací, odborné analýzy, pozadí akcí. Věděl jsem, že tento tvar asi na veřejnost nepronikne a seriál nebyl v plánu… Proto jsem přizval střihačku Janku Vlčkovou, která pak milosrdně pomohla najít nemilosrdnou cestu ke zkratce. Ta s přestávkami probíhala zbylým rokem.

Jedná se o film osobní, vystupujete v něm vy i vaše rodina, film komentujete… Nebál jste se jít takto „s kůží na trh“?
Film rámují pozorovatelské záběry z okna na provoz křižovatky pod mým bytem, které jsem si sám pro sebe jistou dobu sbíral a uštěpačně komentoval. Tak to celé začalo, motivace byla osobní. Jestli zůstat u brblání, nebo něco udělat. Postupně se nabalovaly různé vrstvy, sledování iniciativy Auto*Mat, rozpravy nad individuální mobilitou s rozličnými osobnostmi atp. V devítihodinové verzi byly vrstvy vyrovnané, ale lidé, kteří ji viděli, celkem shodně tvrdili, že je nejvíce zajímá osobní linka. Ve filmu tak pak zůstaly i momenty, které obsahují mou trapnost a snad i sebeironii. Slogan „jedu v tom“, který si ve filmu lepím na vlastní auto, doufám, platí i pro mou osobu uvnitř celého dění. Při některých scénách jsem ve střižně zavíral oči a vždy asi budu. Ale připadá mi to férové. Vlastně nemám rád diskuse o dokumentárním filmu jako o nosiči „objektivity“, nestranném nástroji k posuzování dějů a nutnosti odosobněného svědectví. To je hloupý a legrační mýtus. V mnoha „vyvážených“ dokumentárních filmech, kde tvůrce jakoby necítíme, může být daleko více autorské manipulace a dramaturgického eskamotérství, než se může zdát. Já nechci vyvolávat zdání vyváženosti, naopak, potom to snad ani nikdo soudný nemůže vyžadovat. Film není recept, sběrnice ani zrcadlo, ale gesto.

Jedná se zdánlivě o film vázaný na jedno konkrétní město - Prahu, na jeden konkrétní problém – dopravní situace. V čem vidíte jeho obecnou platnost?
Doprava určuje charakter prostředí, naše podmínky pro život ve městě. Není to samostatné téma. To, jak dopravu řeší politická správa i jednotliví obyvatelé, je odrazem našeho vztahu k organismu města. Naší volby. To jsou takové obecně platné chytrolínské řeči, ale doufám, že ten film opravdu není jen o dopravě. Divák si sám může rozhodnout, jestli třeba sleduje cyklistickou verzi Dona Qiujota nebo akční vizionářskou komedii…

Jste podepsán i pod hudební složkou filmu – jak byste ji charakterizoval? Jak vznikala?
Home made. Většina zvukohudebních ploch ve filmu jsou záznamy rodinných improvizací z mého bytu nahrané malým mikrofonem nebo kamerou. Někdy se jich zúčastnil i soused Ondřej Anděra z WWW. Společně s ním jsme vytvořili a zaznamenali i několik skladeb, ale nakonec padlo rozhodnutí, že k filmu se hodí osobní deníková hudba.

Ve filmu hraje podstatnou roli grafika a animace – čím vás práce Juraje Horvatha zaujala?
Juraj Horváth byl u vzniku Auto*Mat iniciativy, takže přicházel s prvními nápady a navrhnul i grafický tuning mého vozidla. Juraj má se svou manželkou Terezou nakladatelství Baobab, vydávají perfektní knížky. Mají pět dětí a z Prahy se odstěhovali… Podstatnou část grafiky samolepek a všechny animace měl pak na starosti Petr Šmalec. Také jejich kolega z Baobabu.

Plánujete v natáčení pokračovat a dále mapovat vývoj Auto*Matu?
Momentálně neplánuji.

Film byl již dříve v rámci akce iniciativy Auto*Mat promítán – s jakými diváckými reakcemi jste se setkal?
U spřátelených osob jsou dojmy očekávatelné, ale mimo poučený hlouček jsem zaznamenal naštvanost na stav lokální politiky, snad i chuť zvednout se a něco udělat. Několik lidí, které jsem pár dní po projekci potkal, mi sdělilo příbuzný postřeh: „Chodím po Praze a všímám si zahuštěných ulic, ataků, začal jsem vnímat město.“ Z toho mám radost. Film snad proměnil malý automatismus.

Jste optimista? Věříte, že nastane situace, kdy bude organizace Auto*Mat zbytečná?
Myslím, že nemusí být zbytečná nikdy. Pro mě je u Auto*Matu zásadní symbol hvězdičky * uprostřed názvu. Oživující princip. Hravost. Auto*Mat není organizací destruktivní, fundamentalistickou, protestní, proti autům. Spousta členů autem občas určitě jezdí. I moje východisko nebylo aktivisticky-bořitelské, ale spíš rodinně-konzervativní ve smyslu vztahu k místu pro život. Mám rád Prahu. Auto*Mat iniciativa je zaměřená na kultivaci města, může se společně s městem vyvíjet. Samotné nastavení záleží na potřebách lidí, kteří iniciativu tvoří. Můžou se dát třeba na městské zahrádkářství... Vážně, Auto*Mat nehlásá nic revolučního, trend vlídné a šetrné dopravy je běžný ve Vídni, Paříži, Londýně, Kodani a dalších metropolích. Spočítali si, že je to pro ně výhodné…

DOK Revue 3.09 | Andrea Slováková, Marek Hovorka

Nový prostor